Květen 2011

kniha osudu

29. května 2011 v 15:19 | little princess |  co se jinam nehodí, ale přece má v mém životě důležité místo
Když jsem toto psala, vůbec jsem nezamýšlela, že ho publikuju jako téma týdne. Vlastně jsem ani nevěděla jaké téma týdne vůbec je. Toto jsem psala jen tak poté co už jsem snad po sté zhlédla film Pelíšky. Závěrečná scénka, kdy k nám vtrhnou rusové se mne natolik dotkla, že jsem toto sepsala z návalu pocitů. Nevím, jestli to má vůbec něco společného s budoucností, ale myslím že ano. I když kdyby bylo téma týdne osud, hodilo by se to lépe.

Život si s námi rád zahrává. Rád a často. Osud je jako kniha zpola napsaná, končící prázdnou stranou. Buď volné místo svými skutkami zaplníme sami, nebo je s námi konec. Zahrabou nás metry pod zem a víc už dění na této planetě neovlivníme. Kdybychom jen věděli jak moc nám bylo do knihy osudu zapsáno a kdy už pokračování závisí jen a jen na nás. Hledáme jej přesto se děsíme okamžiku, kdy zjistíme kolik dní nám doopravdy ještě zbývá. Bojíme se pouštět své blízké za hranici ochranářských paží domova, zatímco sami riskujeme, přivádějíce právě své bližní do úzkosti. Snažíme s nepřízni osudu postavit přímo, avšak stejně doufajíce hledíme kupředu, dál do budoucna. Jak napsal K.J. Erben v Štědrém dnu : "Však lépe v mylné naději sníti, před sebou čirou temnotu, nežli budoucnost odhaliti, strašlivou poznati jistotu!" Nám všem byla kniha osudu sepsána pevně a neoblomně. Ovšem mi máme gumu a tužku. Dějiny se sami nepíší, stejně tak i život. Staňme se proto každý na chvíli Kosmasem! Bok po boku můžeme znovu zpálit jiskru nového dne a popsat novou stránku. A když dojdeme k té poslední ? Sfoukneme svíčku našich dnů, zanechávjíce tento dvět novým, ještě čistým tvářím. Tvářím jež budou nyní místo nás nést na bedrech tíhu společnosti a celého lidstva.

stále žiju :)

5. května 2011 v 22:09 | little princess |  My world
No co dodat. prostě jsem jen chtěla vskázat, že jsem stále naživu a funguju. Ted jsem si dala akorát asi měsíční neplánovanou pauzu, kdy jsem na blog úplně zanevřela. Ale teď jsem se rozhodla ho znovu vzít na milost. Takže svoji první blogerskou krizi mám za sebou. zjistila jsem, že s blogem je to podobné jako ve vztahu: " malá krize jej posílí, velká zničí". Takže mně to dodalo, zase do psaní trochu šťávu, nových nápadů.... Zrovna teďka začínám psát divadelní scénář na svoji vlastní pohádku. Je to sice téma, kterému se moc nevěnuju, ale jak se říká: v životě se má vyskoušet všechno. Tak tedy zkouším pro mě zatím neprobádanou věc. Už mám docela dobrý nápad. Pomalu už se mi v hlavě začíná odehrávat děj.....
Teda řeknu vám, vymýšlet divadelní hry není lehké. A obzvlášť když to má být pohádka. Tento žánr má vlastně u mě vůbec premiéru, ale doufám, že to zároveň nebude derniéra. Ne, určitě nebude, vždyť už to úplně vydím. Na začátku vystoupí na forbínu rozlícený fašistický král, poé se rozhrne opona a začne burácet strašidelná hudba, zatímco on bude ohodlaně odříkávat svůj text. Inspicient v zákulisí nebude přesně ve správnou chvíli pošle na scénu čarodějnici, nebo ještě něco jiného ( to si teprve rozmyslím ), aby udělila poslední osudný úder.....
No nebylo těch divadelních pojmů až moc???? A mimochodem, kvůli mé nepřítomnosti, jsem vám ani nestačila zdělit, že už jsem zdravá. Čilejší než kdy dřív, s úžasnou náladou a úsměvem od ucha k uchu 24 hodin denně. Fakt!!! Směju se i ve spánku. Holt už na mně jde jaro. A s ním i ta krásná jarní zamilovanost. Možná i moje láska byla důvodem, proč jsem chtěla nechat tohoto blogu. Už sem se nepotřebovala svěřovat neznámo komu. Měla jsem jeho. A pořád mám. Jenže teď už opadla ta počátení poblázněnost a uvědomila jsem si, že ani nejdelší zpověď nenahradí článek na blogu, napsaný přímo od srdce.
Proto se opět vracím a zase vám sděluji mé zážitky, poznatky, dojmy a poznatky a další střípky mého života