Duben 2011

Requiem for a dream

15. dubna 2011 v 18:40 | little princess |  pod mým ostřížím zrakem, aneb recenze
Už několik týdnů jsem se připravovala na tento článek. Celá natěšená jsem se snažila v mém nabitém rozvrhu uvolnit místo pro shlédnutí filmu od skvělého režiséra Darrena Aronofskyho, Requiem za sen. Vím že tento film už je v oběhu víc jak deset let, ale dříve jsem nějk neměla potřebu jej shlédnout. Jenže postupem času jsem na narážela na spoustu pozitivních ohlasů na něj, že jsem se nakonec nemohla dočkat až si ho konečně pustím. Nakonec jsem se díkybohu nerozhodla shánět DVD a spokojila jsem se s online vysíláním.
Prvních pár minut jsem si užívala. Bavilo mně sledovat, jak syn odnáší své matce televizi, aby ji mohl zase prodat. Ovšem to co přišlo potom ??? Jednoduše jsem u toho ani nedokázala udržet pozornost ( a já sleduji s napětím, očima přikována k obrazvce i reklami na prací prášky ). Dokonce jsem si v novém okně otevřela svou stránku na facebooku a chatovala s přáteli. Ano, i nudný fcb, byl v porovnání s filmem, zábavným trávením času.
Původně jsem chtěla do detailu popsat děj, režii i herecké výkony a především silný dojem, kerý to v člověku zanechalo. Ale přiznám se, že jsem shlédla jen 30 minut, takže děj popst nemůžu a jelikož jsem sledovala pozorněji i salát, který jsem si k dávala jako svačinu k filmu, herecké výkony také komentovat nemůžu. A nakonec celkový dojem ? Vlastně vůbec žádný. Film jsem viděla před dvěma dny a už si ani nevybavuji, o čem byl. Byla jsem jen divákem děje, místo abych jej doopravdy prožívala s herci. Jediné na co si ještě jasně vzpomínám byla hlavní melodie. Ta jediná ve mně zanechala hluboký dojem a ještě nyní mi někdy zní v hlavě.
Ať se na to prostě dívám z jakéhokoli úhlu, musím říct, že Requiem za sen byl pro mě velikým zkalmáním. Vím, že je spousta lidí, kterým se líbil, ale já v něm necítila žádnou duši. Podle mne jednoduše nežil. Proto se opět vracím ke svým klasikám ( módním romantickým komdiím ), jelikož ty mne doopravdy dělají šťastnou. Radši opět sázím na svůj výběr než na výběr druhých s ( jak se zdá ) úplně odlišným vzkusem.
To je snad myslím vše, co můžu k tomuto filmu napsat. Přidám ještě trailer. Vím, že mnohým z vás se tento snímek líbí, a já vám to nikterak neberu, můj šálek kávy to ale rozhodně není.


hang it up !!! §

15. dubna 2011 v 17:52 | little princess |  Viděla jsem někde jinde
Tak jelikož se mě nemoc stále drží jako klíště, procházela jsem si své oblíbené blogy, různé fashion blogy ( jak už jste si asi všimli, mám je opravdu ráda ), od nich jsem se přenesla k různým DIY a návodům. A až teď když se odpoledne schyluje ke konci jsem narazila na http://pm-betweenthelines.blogspot.com/2010/07/diy-colorful-wire-clothes-hanger.html. Přijde mi to docela nápadité. Už mně přestávají bavit ty umělohmotné ramínka, které dostávám zdarma k nákupům,nebo kvalitní ale obyčejná dřevěná z Ikea, jež jsem si před lety koupila ve víře, že je ozdobím ubrouskovou technikou, ani věčně pokroucení drátěníčci o kterých právě pojdnává tento článek. Určitě to nyní, když mám tolik času vyzkouším. Většinou sice DIY moc ráda nemám, jelikož na ty výrobky je buď potřeba nesehnatelný materiál, jejich výroba zabere moc času a nebo konečně ani výsledek nestojí za to vložené úsilí, ale tohle je něco jiného. Látku, lepidlo a drátěná ramínka snad má doma každý. A podle mého odhadu výroba jednoho kusu nezabere víc jak 15 minut. Ale ještě jsem to nezkusila, tak nemohu správně posoudit. Návod přikládat nebudu, jelikož ten je pěkně ( dokonce i na obrázcích ) popsán na blogu uvedeném výše. Ještě přikládám foto ( bohužel táké jen z blogu, jelikož vlastní ramínko je zatím ještě ve výrobě).




P.S. doporučuji prozkoumat i další články na výše zmíněném blogu, některé jsou opravdu inspirativní i praktické.
P.P.S Název článku nemá ani zas tak moc společného s ramínky, jako spíše s písničkou Stir It Up od Boba Marleyho. Momentálně ji poslouchám pořád dokola. Zní mi v hlavě když jdu večer spát, i když odpoledne ( být marod má taky své výhody ) vstávám. Proto si myslím zaslouží, aby po ní byl alespoň pojmenován článek, i když ne úplně doslova. Alespoň jsem změnila "Stir" na "Hang", když už jsme u těch ramínek.

Ještě tedy přidávám video "Stir it up - Bob Marley"



V kůži supermodelky

14. dubna 2011 v 22:02 | little princess |  co se jinam nehodí, ale přece má v mém životě důležité místo
Tak jsem pořád doma. Chřipka nemíní ustoupit, tak mám dost času přemýšlet o věcech, které by mě jinak ani nenapadly. Jako třeba jaké by to bylo stát se topmodelkou.
Nejspíš znáte tu knihu od Meg Cabot, ve které mozek šestnáctileté Emerson Wattsové transplantují do těla nejžádanější modelky, Nikki Howardové. Em se pak z hrůzou dozví, že musí plnit smuvní závazky Nikki, i když modeling a vůbec všechno co se módy a Nikkiina životního stylu týče, neuznává. Nakonec se s tím postupně vyrovnává a některé lidi, jako třeba Lulu Collinsovou nebo psíka Cosabellu, si z Nikkiina světa zamiluje. Tato část z knihy V kůži supermodelky mě ale momentálně tolik nezajímala. Naopak jsem si představovala, že je topmodelka ze mne. ( samozřejmě bez toho, že na mě spadla plazmová televize, transplantovaly můj mozek do cizího těla.... a dalších věcí, které se vyskytují v knížce )
Viděla jsem to jasně. Velká růžovo-bílá vila patřící pouze mně mé nejlepší kamaarádce ( která by ovšem nebyla tak oslnivě krásná a úžasná jak já ). Tam bych ležela na velké dvoulůžkové posteli s nebesy, proti mě by se tyčila velká plazmová obrazovka, která by přehrávala jeden z mých oblíbených filmů, třeba Ďábel nosí Pradu nebo jinou romantickou komedii z módního ptostředí ( ty mám nejraději ). Na nočním stolku by se skvěl čtyřpatrový jahodový tvrohový dort ( samozřejmě dietní, musela bych si přece dávat pozor na postavu ) a otevřený notebook. Na něm bych si nejspíš četla o nových módních trendech ( i když bych je sama určovala ) a každou chvíli bych narazila na nějakou svojí fotku. Pak bych jen tak ze zvědavosti dala do vyhledávače své jméno a vzrušeně sledovala, jsk tam naskakuje přes tři miliony výsledků. Vedle postele by se mi válel pár botiček Guess nebo možná Louboutin, nad nimi by visel saténový župánek Victoria´s Secret ( ten z kolekce, která byla předváděna na kom jiném než na mně ) Jedna polovina pokoje by byla vymalována čokoládově hnědou a na poličkách by se vyjímaly dřevěné africké sošky, náčelnické masky a obrovský vějíř. Druhá polovina by uklidňovala světle lososovou barvou. Vyzařujíce klid a harmonii, byla by útočištm mé postele. Jedna zeď by byla věnována mým sportovním trofejím ( které mám i ve skutečném životě. Jako měsíc by zářil stříbrný Pozlacený lustr, házíce světelná prasátka po místnosti. Ale ze všeho nejimpozantnější bych byla z celého pokoje já. Ležíce na hedvábném přehozu na posteli ( nejspíš jen ve spodním prádle ), na mé hubené tělo dopadají zlaté paprsky a jěště více dávají vyniknout mé kráse. Pokokža mi voní, po jarních květinách, husté hedvábné vlasy mi ležérně spadají do tváře, jasné hluboké oči mi svítí zpod vějíře hustých řas, růžová ústa se svůdně usmívají. Chtěla bych takto ležet celý den. vychutnávat si každý záblesk světla dopadajícího na mé křivky, každý pohled vzhůru do stropního zrdla, kde vidím sebe, půvabnou jako vždy. Ne nechtělo by se mi vstát a vkročit do toho relistckého světa, nasazovat pořád ten samý sladký úsměv pro aparáty fotografů. Jelikož mé tajemství jak si tento ůsměv po celý den udržet bylo, vzpomínat na ty krásné chvíle strávené jen sama se sebou a se vým malým maltézáčkem Miou, kdy v zrcadle vidím, jak daleko jsem to vlastně dotáhla a vůbec už se nepoznávám v té školačce, co vždy sebejistě říkala, že jedou bude modelkou. A jako zázrakem se jí právě tento sen splnil.
Najednou se probouzím zpět ve svém bytě. Sice na dvoulůžkové postely, ovšem bez saténového přehozu. Místo stropního zrcadla se vidím v toaletce na nočním stolku a místo okouzlující modelky hledím na sebe samou s opuchlými mandlemi a nosem črveným od věčného smrkání. Africké sošky jsou v tahu, notebook je sice stále na místě a taky otevřený, jenže místo o módě na něm píši tento článek.
Ale vadí mi že to byl jen sen ? Musím přiznat že ne. Vždyť i můj svět je zábavný, tajemný i divuplný. Stačí se jen okolo sebe rozhlédnout a člověk vidí, jak moc mu na tom všem co má, záleží. Ano, jsem šťastná, i když nic z toho, co jsem výše popsala nemám. Nebo možná díky tomu....

usmrkané blues

12. dubna 2011 v 20:00 | little princess |  My world
Ach jo. V sobotu se na mě přilepila rýma a zdá se, že se mě ještě nehodlá pustit. K ní se ještě v neděli přidal pan kašel a včera je doplnila ještě horečka. Takže celý den ležím doma, sleduji hloupé telenovely, píšu příběhy, hlídám nové kolekce svých módních značek a samozřejmě smrkám a smrkám a smrkám. Znáte tu reklamu ( myslím na Otrivin nebo něco podobného), jak tam chlápek smrká až zaplní kapesníky celou kancelář až po okraj ???? Tak přesně tak se cítím. V mém bytě by se v nich dalo plavat. Nakonec je dobře, že jsem doma, jelikož s takhle rudým nosem bych stejně do společnosti nemohla. No co se dá dělat nejspíš jsem to s tou návštěvou Palladia trochu přepískla.
Jenže kdybyste viděli ty úžasný kousky. Celou hodiu jsem strávila v prodejně Adidas. A stejně jsem si nakonec nic nevybrala. A pak H&M. No úžasný. Stěží jsem se, obložena taškami, vykolíbala ven. Nakonec ještě zmíním Tally Weijl. TallyBasic - Feel sexy day by day! Halásí cedulka ležící na mém psacím stole. Pravda je, že momentálně se se zarudlým nosem a opuchlými mandlemi doopravdy sexy necítím. Ani když si na sebe vezmu ty nové legíny, které mi tento pocit slibují. No nakonec jsem se vypotácela se 2 obrovskými igelitkami Tally Weijl ( takovéhle slevy nebudou věčně, tak jsem si nahrabala do zásoby 2 kabátky, 3 trička, 2 tílka, 4 legíny, jeansy, a ještě bižu... ), ale momentálně mi ani to radost nedělá.
I když tou poslední kapkou bylo nejspíš včerejší návštěva fitka. Sice už mi nebylo nejlíp, ale jestli něco miluju ještě víc než nákupy, pak je o cvičení. Člověk spálí kalorie nahromaděné za celý den přejídaní, zformuje si postavu a ještě se mu uvolní endorfiny. A když tak nad tím přemýšlím, člověk prostě za takhle báječně strávenej týden musí zplatit nějakou daň. Ale co, aspoň jsem si po dlouhé době zase našla čas na kreslení a čtení. Dokonce jsem i přelouskala celou knížku, což je věc, kterou jsem už dlouho neudělala. Proto si myslím, že bysme měli být vděčni i za nemoce, jelikož nám umožňují znovu objevit dávno zapomenuté záliby.

Vaše usmrkaná Princess



Co v člověku může vyvolat slovo: Barvy

11. dubna 2011 v 21:23 | little princess |  co se jinam nehodí, ale přece má v mém životě důležité místo
Dopadlo to nakonec dle mého očekávání. Večer jsem přijela z Palladia utrmácená jak tažnej kůň, že jsem se nezmohla na nic víc, než že jsem si umyla vlásky, udělala peeling a šla na kutě. Takže další téma týdne jsem úspěšně propásla. Ale nemůžu tvrdit, že by mi to zas až tak vadilo. Téma peklo pro mě prostě není to pravé ( nejspíš proto, že jsem tak andělská duše ;). O to víc mne překvapilo, co si pro nás blog.cz vymyslel dnes. BARVY. Barvy jsou totiž úžasná věc.
První co mě ve spojitosti z barvami napadá je móda. No jo, sice móda není mým jediným zájmem, ale prostě se nemůžu ubránit tomu, abych alespoň kousek z ní nenacpala do každého článku. Kde jsou ty časy, kdy jsem si bez větších obtíží na sebe vzala hnědou dlouhou sukni po babičce s růžovou mikinou mladší ségry. Pravda přes barvy zrovna odborník nejsem. Můj šatník je vlastně jen směsice odstínů růžové ( ano, pozůstatek z Barbie období ), béžové a černé. Ale na jaře se to mění. Spolu s květinami rozkvétá i barevná paleta mých topů a šatů. Na tváři mi raší úsměv a raduji se z každého dne, kdy mohu provětrat svůj svetřík ( ano už ne svetr ).
Ale o oblečení to není. Jelikož žádný návrhář nedokáže stvořit takové kombinace, jako sama příroda. Travička už se zelená a sem tam už z ní nesměle vystrkuje hlavinku jarní kytička. Kolikrát jsem zkoušela namalovat tu jarní krásu, ale ani pastel, olej či akvarel nedokázal zachytit tu bujnou zeleň v celém svém rozsahu a půvabu.
A tak jsem se neúmyslně dostala k dalšímu tématu, které s barvami úzce souvisí. Vždyť co by bylo umění bez barev ? Bez důrazu kladeného na barvy to není umělecké dílo, nýbrž náčrtek. I u kresby. Nakonec jsem se vlastně dostala k něčemu, co podle mého symbolizuje barvy nejlíp ( a nebo snad barvy symbolizují umění ? ale to je teď jedno ). Jsou tak nevypočitatelné. Dokáží od základu změnit charakter výkresu. Stačí kapka veselých odstínů a už vyobrazená šedá ulice působí vlídněji. A jiné příklady snad myslím nejsou nutné. Každý, kdo někdy kreslil ví, co dokáží správně zvolené barvy udělat s konečným výtvorem. Malíř bez barev by byl jako účetní bez čísel. Jako nemůžeme být bez vody, tak ani umělecká duše nemůže přežít bez všech těch inspirujících barev všude kolem nás. Barvy prostě nepodléhají trendům ( ať se o to jakkoli módní svět snaží ). Byly zde dávno před tím, než než se na naší Zemi objevil život a budou tu i když jednoho dne zahyne. A jediné, co můžeme udělat mi je, kochat se výjevy které nám barvy denodenně přináší.
Vaše Princess



Téma týdne???

10. dubna 2011 v 13:09 | little-princess |  co se jinam nehodí, ale přece má v mém životě důležité místo
Původně jsem chtěla napsat na téma týdne: Peklo. Ale než jsem se k tomu dostala nějak se mi v hlavě zpřeházely myšlenky a na "Peklo" si budu muset najít čas někdy jindy. Začala jsem totiž přemýšlet o tom co to vlastně to téma týdne je a k čemu to slouží.
Když jsem se podívala na některé příspěvky tak mi to hned došlo.Většinou je to snaha ( neznámých ) blogerek se zviditelnit. Takže jsou to samozřejmě články typu: Tvl... dneska to bylo prosteee Upe Peklo. Ae samozřejmě wy lidički ste byli BESTowýý. Prostě wás mocinQky lOfískuju... ( je to jen napodobenina toho jejich " jakzyku", kterej prostě nechápu a neovládám )..... Nemůžu přijít na to, co je významem těchto článků. Jsou sice označené jako téma týdne, ale nemají s ním skoro nic společného. Většinou se autorka po takovémto uvedení vrátí ke svému obvyklému tématu, ale někdy bohužel ani to ne. Většinou se tyhle články oběvují na blozích jistých pubertálních slečinek, který si na blog kopírují texty písniček a obrázky z netu. Myslím, že všichni tyhle případy známe :).
Na druhou stranu mě ale jisté články velmi zaujaly. Až mě překvapilo s jakým citem byly sepsány. S údivem jsem zjistila, že pár vteřin po dočtení jsem ještě stále bez dechu zírala na obrazovku a v skrytu duše doufala, aby text pokračoval a dále mne unášel mimo realitu. A tehdy jsem byla velmi vděčná za to, že téma týdne existuje. Jelikož jinak bych si tnto článek nikdy nepřečetla a co více, nikdy bych neobjevila tento blog, který je takovýchto článků plný.
A co můj vztah k tématu týdne ? Mně se velmi zamlouvá. Pravda, na svém blogu jsem na něj zatím napsala jen jeden článek, ale vzhledem k tomu, že nepatřím k těm vášnivým blogerkám, co přidávají několik článků denně, to zas až tak strašné není. Také se i vždycky téma tématu týdne nezamlouvá, nebo na něj nemám náladu. Ale především je to cenný zdroj inspirace. Člověk začne psát něco, co by ho normálně ani nenapadlo. Většinou mi postě píše ruka sama aniž by o tom informovala hlavu. Přesně v tom je výhoda tématu.

Ještě přidávám jeden odstrašující případ .... :) ( P.S. toto je opravdu celý článek, nic jsem neumazala a vše nechala v původním znění, i jsem nechala původní CAPS LOCKOVÉ vydání ;)
DO PEKLA UNÁŠÍ ZLOBIVÉ DĚTI,ALE KDYŽ JIM BUDOU DOBŘE SLOUŽIT TAK JE PUSTÍ,ALE NIKOMU O TOM ŽE PEKLO JE NESMĚJÍ VŮBEC ŘÍCT

a taky jeden jehož téma se mě doopravdy dotklo, jelikož jsem se s ním naprosto ztotožnila. Navíc se krásně lišil od těch ostatních, které pojednávaly o říši pro hříšníky.

...........
V jednom kuse vás bolí ruka, protože autorský mozek vás nutí psát perem (či aspoň propiskou) na papír, protože to má styl.
Nebo vás bolí aspoň oči od datlování do počítače.
V noci nemůžete usnout, protože v hlavě se vám zase odehrává příběh.
Nebo vůbec nejdete spát, protože máte zrovna záchvat inspirace a plníte písmenky jednu stránku editoru za druhou.
Autorský mozek je vážně naprosté a dokonalé PEKLO.
Ale nikdy bych se ho nechtěla vzdát...


Ale těch povedených článků je tu samozřejmě mnohem více takže: Díkybohu, že téma týdne existuje.

A já už jen udělám to, že ten příští článek doopravdy napíši na téma: Peklo a označím jako TÉMA TÝDNE.¨

Vaše Princess


H&M - Garden party

9. dubna 2011 v 18:45 | little-princess |  H&M
Nemám co dělat. Prostě typická sobotní nuda, když příjemný povinnosti jsou už hotový a do těch nudnejch se nám ještě nechce. Prostě jenom brouzdám po netu. Prohlížím si webovky různejch obchodů a fashion blogy, poněvadž zítra mám v plánu vyjet do Palladka ( můj šatník už přímo volá po změně ). Klikám na www.hm.com/cz a potom vybírám Selections a nakonec GARDEN PARTY. Chvíli se stránka načítá, pořád nic a najednou..... zástava srdce !!!! Je to láska na první pohled. Tak hezky neodolatelně se na mně usmívají a já prostě nemůžu říct ne. V hlavě už mi běží tisíce myšlenek a ve všech hraj ONY. Už vidím jak úžasně budou vypadat k těm novým šatům. A o kom vastně mluvím ??? O modrých lodičkách z Garden party kolekce od H&M. No nejsou nádherné ???


A
navíc jen za 899 Kč !!!

























Ale nejsou to jediné, co mně z Garden party uchvátilo. Celé se to myslím velmi vydařilo.
Určitě si koupím tyhle šatičky, jen ještě nevím v jaké barvě. Nejsou sice nějak úžasné, ale v kombinaci s bolerkem třeba trošku prokouknou. Navíc když jsou jen za 349 Kč. Minimálně budou sloužit jako další část šatníku " pro případ, že by byly k něčemu vhodný."


























































Velmi se mi líbí i tyhle náušnice. No nevypadaly by k těmhle šatům úžasně ???



Ještě tu jsou tyhle krásný lehký bílý. Řekla bych, že toto už je prostě " H&M klasika ". Cena opět nízká... 999 Kč




Tyto šaty mně až tak nenadchly. Spíše ty botičky co k nim jsou doporučované ( 599 Kč a botičky 899 Kč )




Pak je tu ještě kabelka, která mě ale moc neoslovila. Ale když je jen za 299 Kč, tak si jí asi pořídím " jen tak do zásoby "


Posledním dílkem jsou opět šaty. Ty se nejspíš také stanou součástí mého šatníku. Ten úžasný vzor květin.... Sice jsou už trochu dražší než ty předešlé, ale i tak 1299 Kč není nějaká drastická cena, neebo snad ano ????


A co vy ??? Co se vám nejvíc líbí z Garden party ????

Vaše Princess